Tradičně, jako průměrná rodina, jezdíváme každý týden na nákup. Zásobujeme se ve velkém, takže když přijedeme domů, vykládáme přetékající tašky, balíky s plínami, kartóny vod a do toho pobíhá naše malé dítě, připomíná to spíš tsunami než idylický návrat domů.

Jednou tak pomáhám manželce vybalovat potraviny z nákupních tašek, nebo alespoň u nich stojím, aby žena neřekla, že se nezapojuju do domácích povinností, a ona si je systematicky třídí do lednice. Dcera samozřejmě asistuje. Baví se vyhazováním věcí z tašek. Kdyby je alespoň donesla mámě, aby ušetřila ohýbání mé u počítače zatvrzelé páteře, ale to bych po ní v jejích čtrnácti měsících chtěl moc.

Tu jsme se se ženou zapovídali, co jsme zapomněli koupit, zatím co dcera vybalovala velkou červenou tašku.  Má drahá mi cosi vyprávěla. Já bezmyšlenkovitě sbíral vyházené věci okolo červené tašky a odevzdal je ženě s pokynutím, že plně souhlasím se vším, co právě řekla.

Poté nám všem jako obvykle připravila večeři.

„Janičko, ham!“ Zvolala dceřinu oblíbenou větu. Ale malá nikde. Obvykle se sápe na židli jídelního stolu a pak mlátí lžičkou do tabule. Ale tentokrát zavládl klid. Rozhlédli jsme se po obýváku a znepokojeně se na sebe podívali. Manželka hledala za křeslem i v kuchyni. „Janičko, ham!“ Opakovala. Já zúčastněně zkontroloval koupelnu a předsíň.

Šly na mě mrákoty při představě, že z předsíně zamířila do sklepa po strmých schodech. Dveře byly zasazeny až dole, před sklepem. Předsíň a úzké schody odděluje pouhý závěs, do kterého by se snadno mohlo naše zvídavé batole zamotat a ze schodů spadnout. Chvíli jsem hrál se závěsem hru, kdo uhne dřív, ale nakonec se má roztřesená ruka odvážila jej odhrnout.

Naštěstí jsem dceru dole ležet nenašel. Přesto mě její nepřítomnost doháněla k zoufalství.

Vrátil jsem se do obýváku s nepořízenou a doufal, že manželka byla úspěšnější. Cestou jsem zakopl o velkou červenou tašku a kolenem se odrazil o hranu skleněného stolku. Zaklel jsem a nahlédl do tašky, že ji uklidím.

Seděla v ní spokojená Janička a suverénně zahlásila: „Ham!“