2.1

První prázdninový víkend začal vskutku časně. Čekal nás dvaceti devíti kilometrový pochod s cílem komfortního ubytování a příslibem borůvkových knedlíků v srdci Pulčínských skal. S prvními paprsky slunce jsme se přiblížili k Vizovickým vrchům, kam jinam než do Vizovic. A odtud lesní cestou po žluté vzhůru do kopečků přírodního skvostu jihovýchodní Moravy. Malebná krajina rozkvetlých luk a zalesněných svahů, čistý vzduch a harmonický orchestr drobných obyvatel pastvin nám byl bohatým zdrojem energie pro tělo i mysl.

1  1.1

Kolem poledne jsme sešli do vísky Vysoké Pole doplnit zásoby tekutin. Cestou dolů jsme míjeli Envicentrum s ptačí pozorovatelnou. Jde o vzdělávací středisko, typické valašské hospodářství, které děti (i dospělé) seznamuje s tradičním životem obyvatel Valašska. Můžeme zde vidět koňské stáje a ohrady, potkat ovečky, kozla, volně pobíhající drůbež nebo vzácné holuby. V ptačí pozorovatelně mohou děti zblízka vidět různé druhy ptáků jako sýkory, strnady, vrány, bažanty, také se mohou něco dozvědět o dravých ptácích, kteří nás z výšin pozorovali téměř po celý náš pochod. Zajímavá jsou dvířka vyřezaná do odumřelých kmenů stromů, které otvírají cestu k informacím o charakteru a využitelnosti jednotlivých druhů dřeva.

 3    3.1

Sestupem do Vysokého pole jsme poměrně ztratili výšku, kterou jsme museli znovu nabrat zpočátku po silnici a štěrkovou polní cestou. Slunce se opíralo do zlátnoucích klasů, které nás po pěšině nasměrovaly do zvlněné krajiny s jehličnatými lesy. Právě tudy jsme se dostali k místu, kde původně stála valašská obec Ploština, která byla nacisty vypálena a srovnána se zemí. Její obyvatelé, pastevci, byli vyvražděni pro podporu partyzánů. Okolím vede naučná stezka provázena informačními tabulemi s fotografiemi rodin, které v obci žily. Tento brutální zločin proti lidskosti a zároveň odvahu padlých připomíná monumentální památník a muzeum. Průchod touto krajinou nám více než kde jinde připomínal důležitost okamžiku, kdy se můžeme svobodně procházet ruku v ruce s batůžkem po krásách naší vlasti, mlsat šťavnaté maliny, na chvíli zastavit čas a ve vysoké trávě líbat borůvkové rty naší polovičky.

7  8   9

Zašli jsme hlouběji do lesů po žluté směr Lačnov, kde nás po údajné odchylce z trasy 1,5 km (jak naplánoval miláček, ve skutečnosti 4 km :) ) čekaly Lačnovské skály. Ty jsou tvořeny třemi útvary a připomínají pískovce Prachovských skal.

6  11  12.111.1

Cestou zpět na naši trasu k Lidečku a posléze k Pulčínu jsme se brodili starou dřevařskou cestou. Tam jsem velmi ocenila pevnou outdoorovou obuv, obzvláště při zdolávání traktorem vyježděné blátivé brázdy či vzestupu padlými kmeny a větvemi ve stráni.

5  4

Delší cesta jehličnatým lesem nám rozestřela výhled na vísku Lidečko (jižně od Vsetína), a to přímo z vrcholu Čertových skal. Tento pískovcovo-slepencový útvar je na 150 m dlouhý a místy tvoří až 25 m vysokou stěnu.

13  13.1

Podle pověsti sám čert zde vystavěl hráz, aby obrátil tok vody v Lidečku. Ucházel se o ruku Roziny, dcery místního bohatého sedláka. Dcérka nepobrala ani krásy ani rozumu, touha po vdavkách byla však tak silná, že by upsala i duši čertu. Matka však nehodlala dát ruku jediné dcery rohatému ani za nic, proto mu ji přislíbila jen tehdy, když obrátí potok hore Lidečkem do prvního kokrhání. Čert chodil po vsi a zakroutil krkem každému kohoutovi, jen gazdina svého kohouta dobře schovala. Čert nosil přes noc skály a vystavěl velkou zeď. Za rozednění byl téměř hotový, když gazděna vypustila kohouta. Ten zakokrhal tak mocně, že se čert lekl, upustil skálu a utekl. A tak Rozina ani čerta neuhnala a zůstala na ocet :)

14-zaver 1 dne

Asfaltovou lesní cestou jsme asi po pěti kilometrech došli do naší cílové destinace, na penzionek obestřený Pulčínskými skalami. V tomto závěru docházely nejen fyzické, hlavně psychické síly a palačinky se zmrzlinou a lesním ovocem byly zaslouženou odměnou :)

14.2  14.1

Pulčínské skály

Na druhý den jsme se vydali za Pulčín na Hradisko, sychravé počasí nám však nepřálo a mrholení nás zahnalo do lesa CHKO Beskydy, kde na neznačených turistických trasách slibovali nezapomenutelné setkání s rysem, medvědem či vlkem. Na vrchol Hradisko (773 m n. m.) vedou prudké svahy a jeho les ukrývá spoustu skalních útvarů. Zejména v melancholickém počasí vlezlého chladna a mlze má stráň s kameny porostlými mechem svoji osobitou atmosféru.

hradisko1  hradisko3  hradisko4

Příkrý svah pokrytý borůvčím, cesta po mokrém kameni, vyžadovala obezřetnost a chůzi po všech čtyřech. Březové větvoví ukrývalo výhled na protější pastviny, jimiž se nesla zvonkohra pochodujících stád přímo pod lesy schovanými v mlžném oparu.

 hradisko1.1

vyhlidka1.1  vyhlidka1.1.2

Puklinami ukrytých v lese jsme vystoupali k trase značené modrou, k pískovcové plošině na vrchol Hradiska.  Nepravidelně rozmístěné balvany zarůstaly mechem a z něj přepadávaly listy kapradin. A na některých kamenech dokonce rostly nízké stromy. Vidno příroda si vždy najde cestu.

    hradisko5.1  hradisko6  hradisko7hradisko5

Sestup dolů k říčce byl lehkým dobrodružstvím, neboť cesta je doporučená pouze pro vzestup, nicméně zpět jsme se vrátit nemohli a překážky jsou od toho, aby se překonávaly :)  Trasa je zpevněna kameny, na některých místech je vybavena ocelovými schody i řetězy pro přidržení. Z údolí nás mírné stoupání zavedlo na rozcestník a odtud zpět do Lidečka, odkud jsme již pokračovali autobusem domů.

hradisko-sestup

 Trasa Vizovickými vrchy, kterou jsme absolvovali, není příliš fyzicky náročná, a pokud máte kvalitní obuv do přírody, jdete jako po peřince. Širší šotolinové lesní cesty, polní cesty, asfalt při obydlených oblastech. Žádné prudké stoupání či klesání. Doporučuji nechat si dostatek času v rezervě, vypravit se z rána dlouhých letních dní.

Vycházka okolo Hradiska za Pulčínem je okruhem cca pěti kilometrů a je vhodná i pro malé děti. Dobrodružství ve skalách je bude bavit, skalní město skýtá různými schovkami a průlezkami, mnoho nevídaných rostlin či broučků k pozorování, dokonce mohou objevit i jeskyni. Nás to rozhodně bavilo :)

19657259_1802354629781977_5249165034329496996_n