Red Hot Chili Peppers v Praze V neděli pražskou O2 Arenu rozezněly divoké rytmy funky, rocku a rapu v osobitém podání kalifornské legendy Red Hot Chili Peppers.

Když jsme okolo třetí hodiny dorazili k hale, u turniketů líně posedávalo na dvacet studentů popíjející cider, proto bylo k neuvěření, že je koncert beznadějně vyprodaný a navštívilo jej přes 17 000 diváků. Kapela se vrátila do Prahy po čtyřech letech a přivezla červnové album The Getaway, jehož pilotní singly doplnila o neotřelé hity, které dělají z „Papriček“ „Papričky“ :-)

Z druhé řady vpravo u pódia jsem před začátkem měla smíšené pocity, co mohu od živého vystoupení v tomto stylu očekávat. Přece jen jsem zvyklá na divočejší kytary a scream, mosh pit a skákání na barikádě od začátku do konce, ale skalní fanoušci mě rychle přesvědčili, že na „Papričkách“ se rozhodně nestojí!

Kapela zahájila koncert intrem, kdy se na stagei objevil bubeník Chad Smith, kytarista Josh Klinghoffer a k nim přiskákal baskytarista Flea s jasně zářivými vlasy, aby odpálili energickou a nezapomenutelnou show. S prvními tóny Can‘t Stop se na stage přiřítil zpěvák Anthony Kiedis, který svým nezaměnitelným hlasem přecházejícím z rázného rapu do melodického zpěvu rozskákal publikum, přestože sám měl potíže s kolenem. A dámská část publika mi dá jistě za pravdu, že nejen uši ale i oči si přišly na své, když odložil svršek. :-)

 Can’t Stop

Hnacím motorem formace byl bubeník Chad. Pokládal základy celé show a zároveň si vytvářel prostor pro sebeprezentaci, zejména v divokých závěrech skladeb.

Nový kytarista Josh si koncert užíval již od prvních tónů a kouzlil sóla plná pestrých barev a nečekaných zvratů. Jeho jamování; krátké i dlouhé instrumentální mezihry i dohry, byly nejzajímavějším a nejsilnějším zážitkem koncertu. Skvělé byly dialogy jeho nástroje s basovou kytarou Fleaho, který – a to mi fanoušci dají za pravdu – byl hlavní hvězdou večera. Dle pozitivních ohlasů kritiků je jeho projev nenapodobitelný, neboť svůj nástroj povýšil na sólový instrument, který tvorbě kapely dodává největší náboj. A v neděli tomu nebylo jinak. Musím také velmi ocenit jeho přátelský přístup a neustálou komunikaci s fanoušky. Svůj hudební projev kořenil vtipem a akrobatickými kousky, které byly vzhledem k jeho věku dech beroucí.

Dark Necessities 

Divočina pokračovala s hity jako Dani California nebo Parallel Universe, kdy řada robustních fanoušků funky rocku vedle mě začala pogovat a nebýt pomocné ruky kamaráda z druhé strany, je ze mě chili lečo :-)

Zvolnili jsme srdcovkou Snow (Hey Oh), ne však instrumentálně. Jednotlivé písně doprovázela efektní světelná show, při níž záběry na velkoplošné obrazovce umocnila hra stovek barevných světel, které byly zavěšené nad pódiem i hledištěm. Surrealistická animovaná projekce, která při psychedelických momentech některých písní navozovala atmosféru magična, střídala na plátně přiblížené záběry jednotlivých hudebníků.

Snow (Hey Oh)

Nejpeprnější koktejl emocí však namíchala skladba Californication, jejíž poslech byl sen, který všem Anthony vyplnil svým bezchybným pěveckým výkonem. Rozvolněná melodie elektrické kytary a světelné efekty jako když se karmínové zapadající slunce vpíjí do oceánu, nás skutečně přenesla do zpěvákovy domoviny.

Californication 

Josh & Flea Solo 

Při melancholické baladě Under the Bridge jakoby hlediště s tribunami přikryl černý háv noci postříbřený desetitisíci jiskřivých hvězd. Snad každý fanoušek rozsvítil displej mobilu a pohupoval se s procítěným zpěvem hořkých slov.

Under The Bridge

Na závěr setu zvedly davy lidí ze sedadel hity By The Way či Give It Away, kterým nechyběla šťavnatá kytarová zakončení.

Kapela hrála téměř dvě hodiny a během koncertu jsme prožili pestrý set funky písní, které prolínal rock i zběsilý hardcore, blues rock, free jazz ale i nejčistší psychedelická hudba 60. let. Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že nezazněla jejich snad nejslavnější srdcovka Otherside, ale to je jen o důvod víc, proč se v budoucnu těšit na další návštěvu „Papriček“ :-)

Red Hot Chili Peppers vznikli počátkem 80. let, kdy kapelu založili někdejší spolužáci Kiedis a Balzary (Flea). V roce 1984 vydali stejnojmennou debutovou desku. Popularitu kapele přineslo počátkem 90. let zejména album Blood Sugar Sex Magic; komerčně úspěšné byly i následující desky One Hot Minute a Californication. V červnu letošního roku vydali album The Getaway, z něhož jsou venku singly Dark Necessities nebo zbrusu nový klip k Go Robot.