AutorkaJmenuji se Adriana Macalíková a narodila jsem se 8. 2. 1990 v Brně, jakožto Adriana Siegelová. Avšak život mne zavál na studia do Zlína, který je v současnosti mým prozatímním domovem.

Již od dětství jsem si do deníčku psávala krátké básničky, poté vícestránkové povídky, ve kterých jsem si tvořila vlastní snový svět, cvičila představivost a objevovala nové a nové náměty. Mým prvním (a doufám, že ne posledním :) ) úspěchem bylo obsazení 1. místa v literární soutěži na půdě gymnázia v roce 2005.  Od té doby jsem psávala do šuplíku delší povídky a samotné psaní mi sloužilo jako forma odpočinku. Byla to činnost, ke které jsem se vracívala za každé životní etapy.

Kromě literární činnosti mezi mé záliby patří kreslení, poslech kytarové muziky a koncerty, čtení klasických i současných románů, návštěva divadel, muzeí a výstav, turistika za památkami a přírodou, cestování.

Román ŽENA Z UZAMČENÉHO POKOJE jsem začala psát v létě 2010, kdy jsem se trvale přistěhovala do Zlína. Inspiraci k námětu jsem nacházela hlavně v životě, ve vztazích svých a vztazích blízkých, známých i neznámých. Další inspirací byly nejrůznější knihy, texty písní i filmy. Jelikož přišly studijní a mateřské povinnosti, román jsem psala do jara 2013. Poté jsem ho rozdělila na dva díly. Než se první díl dočkal vydání, prošel značnými úpravami, přepisy… A jistě promluvím z duše většiny začínajících autorů, když se přiznám, že jak jsem koncept pročítala dokola, váhala jsem, jestli dílko vůbec zveřejnit. Nejprve jsem dala koncept přečíst několika známým různé věkové kategorie, abych věděla, zda samotný námět vůbec zaujme.

Rodinný známý, též začínající publikující autor, mě lidově řečeno nakopnul, že psát neustále do šuplíku nemá smysl a že tak se nikdy nedozvím, jestli moje práce za něco stojí nebo ne. A tak jsem to zkusila. Začala jsem na různých diskusních fórech a literárních serverech. Na některých si knížka našla čtenáře a já potkala milé lidi, na jiných jsem tvrdě narazila. Jedni rozrývali už jen z principu, že jsem se netrefila do jejich žánru, ale setkala jsem se i s kritikou, která poukázala na věci, které jsem neviděla, i když jsem dílo četla x krát (říká se tomu provozní slepota). Také jsem získala zajímavé postřehy a názory, díky kterým jsem se posunula zase o krok dál. Jeden z nich byl: „Piš podle sebe, ne podle druhých. Když budeš psát pro to, aby ses jen zavděčovala, nebude to psaní, ale otročina.“ A tak jsem se na přelomu ledna a února 2014 rozhodla ke knižní publikaci prvního dílu. Jak to dopadlo, můžete posoudit buďto elektronickou verzi v sekci Romány, anebo knižně, přičemž odkaz na knižní e-shop najdete v sekci Eshop.

Najdete tu i krátké Povídky, kde sdílím rodinné i fiktivní zážitky, psané z většiny humornou formou. A Články o tématech, odpočinkových i diskutabilních, o která se zajímám.

A v Galerii najdete ilustrace k románu a další amatérské kresby :) .

Na závěr musím zmínit velký dík dcerce za to, že každý den je jedinečný, dík za podporu rodičům, babičce a strýčkovi, mým dvěma spřízněným duším Tylerovi a Kristýně za neunavitelnou podporu a motivaci,  svým houževnatým čtenářům, a také všem, kteří pochybovali a vysmívali se, protože i negativní ohlas je zdroj motivace, jak na sobě dál pracovat.

Všem trpělivým, kteří vydrželi číst až do konce, děkuji a přeji příjemné chvíle strávené při čtení mých dílek i čtení obecně.

„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.“ – Jan Amos Komenský