Zazvonil budík. Vysvobození z převalování na proleželé matraci. Syn mi sice nastavil alarm na digitálním budíku, ale z nervozity, že zaspím, jsem se probudila již za svítání. Stěží jsem zvedla své tělo, které za půl století značně nakynulo. Přišel čas chystat se do práce.

Chodívám sousedce hlídat batole a předškoláka. Čtyřikrát týdně osmihodinová šichta, aby moje Vykořisťovatelka měla více času k bílení výloh Victoria´s Secret. A tak jsem popadla kastroly s obědem pro dnešní den a vykročila k rodinnému domu naproti.

U dveří jsem zabrejlila na tlačítka a vyťukala bezpečnostní kód. Tentokrát jsem je trefila napoprvé. Udivilo mě, že mne dnes nevítá hustá směsice parfémů Diora a extra silného laku na vlasy.

Vykořisťovatelka byla již den na školení. A její manžel, Jirka, na mne volal z dubových schodů na pozdrav. Roztržitě běhal z ložnice do koupelny a zpět, dávno měl být na cestě do práce. Jeho nervozitu umocňovalo neustálé vyzvánění mobilu. Vykina se musela ujistit, jestli dodržuje časový harmonogram a jestli do něj nevložil meeting s nějakou ženskou. Jako by to po telefonu poznala…

V rozevláté košili, nehodící se kravatě, upnutých bílých trenýrkách a jedné ponožce poskakoval po patře a drmolil něco o klucích, jejich pokoji a televizi. V zrcadle prohlížel svoji hladce oholenou tvář a hrdě nastavoval její tvrdé rysy.  Na pestrobarevnou kravatu se však podíval se studem a fialová košile ho fackovala. Zmizel v ložnici dříve, než jsem vešla do dětského pokoje.

Chlapci si naporučili kukuřičné lupínky, odvlekla jsem tedy své rozviklané kotníky zpět ke schodišti. Vybafl na mě Jirka, jehož sportem vyšperkovaný hrudník pyšně nesl zelenou košili. Usmíval se, že konečně našel tu pravou a melodickým hlasem oznámil, že po obědě si kluky vyzvedne babička. Zazubil se do zrcadla, zrcadlo na něj a poníženě se šel převléct.

V kuchyni jsem do velké mísy vysypala celý pytel kukuřičných lupínků a odebrala se ke schodišti. Mírně se mi klepaly ruce. Mezi šprušlemi schodiště prosvítaly jeho atletické nohy. Hrával kopanou jako můj syn. Jako můj syn! Otřepala jsem se.

„Co myslíš, Bětko, která?“ předstoupil přede mne ve své kráse řeckého boha. Očima jsem klouzala sval po svalu až k jeho přiléhavým trenýrkám, na něž jsem měla přímý pohled. Široký hrudník, laskaný ústy mládí, útlý pas a malý šlachovitý zadek, jež jsem si domyslela. Jo, a v ruce držel dvě košile.

Zaskočil mne v polovině kroku. Místo schodu jsem prošlápla vzduch a třískla sebou jako velryba o hladinu! Miska vyletěla do vzduchu a lupínky padaly jako konfety na oslavě vrcholu trapnosti.

Odhodil košile a sbíral mě ze země. Zatnul paže a dotkl se mě. Bylo to první uspokojení po čtyřech letech vdovského stavu. Rudá až na jistých místech jsem marně vyhledávala útočiště pro své oči. Jirky bylo všude plno.

„To nic, Bětko!“ Uklidňoval mě a sbíral lupínky. Ve zmatku jsem mu pomáhala; spíše rozhazovat to, co již posbíral. Zaplať Bůh za Vikinu, která mu zase volala, a on šel naštvaně zvednout telefon.

Příšerně se pohádali a ona přijela ze školení dříve. Na hlídání mě už nezavolali. K čemu by tak zámožným a reprezentativním lidem byla nadržená bába, gramlavá k tomu?

Asi po měsíci u mě Jirka zazvonil s kyticí růží. Zdráhavě jsem ho pozvala dále a ze zdvořilosti mu nabídla sklenku vína. Plkali jsme o hloupostech, až z něj vypadlo prosté: „Děkuju.“

Prozradil mi, že toho trapného rána si uvědomil, že nestojí o ženu, která denně brouzdá po obchodech, místo aby se věnovala malým dětem. A že kdyby Vikina tou řádnou ženou byla, nemusel by ráno pobíhat nahatý před cizí chůvou a vyptávat se jí, která košile mu sluší. Protože jediný názor, na kterém mu záleželo, byl názor jeho ženy. Ale ta při něm nikdy nestála.

Proto se i se syny odstěhoval a rozhodl se začít znovu. A také sháněl paní na hlídání :-)