Letos na jaře to byla první dovolená od narození dcerky, co jsme si vyrazili s manželem o samotě. Ratolest jsme udali dědáčkům a hurá na romantický prodloužený víkend. Můj choť jako správně šetřivá hlava rodiny objednal slevový kupon na čtyři dny do wellness hotelu u Rožnova pod Radhoštěm. Toho času počasí vůbec nepřálo a poblíž Rožnova obzvlášť, ale nám to rozhodně nevadilo. Přestože bylo středisko s hotely půvabné a zalesněné stráně ukrývající své vrcholy v mlze přímo vybízely k výšlapu, na nic takového jsme se nechystali.

První dva dny byly příjemně lenivé, nebýt jídla, nevytáhneme paty z postele. Třetí den jsme pojali sportovně a navštívili hotelový bazén v přízemí, kde bylo vybudované wellness centrum. Kromě plavání bylo možné využít vířivých van, masáží či sauny. To vše za příjemně klidné orientální hudby a nepříjemně vysokého příplatku.

Ale my měli v ceně poukazu bylinkovou koupel, de facto zdarma. Byl by hřích jí nevyužít. Koupel jsme si objednali na půl devátou večerní, kdy hotel pozvolna upadal do klidu, a řady v relaxačním centru prořídly. Posilnili jsme se vydatnou večeří, kterou jsme v rámci trávení spláchli pivem.

Když nás obsluha wellness centra – robustní muž v bílém plášti – vedl spletí úzkých uliček, pocítila jsem mravenčení v břiše. To však zmizelo hned s obrazem, který se mi rozestřel, když pán v bílém otevřel dveře koupelny. Tam se v přítmí svíček rozléhala vana a na jejím okraji se v kbelíku chladilo šampaňské. Ani já ani manžel šáňo nepijeme, ale bylo v ceně, proč si ho neotevřít?

„…a nechte pootevřené dveře.“ zahlaholil pán v bílém. „Svíčky jsou mrchy, permanentně každej měsíc tu někoho křísím.“

Ač nerada, vložila jsem mezi dveře a zárubeň škrpál. „Nesmíš moc křičet, miláčku.“ vysmíval se mi choť, ležící ve vaně, kroužící sklenkou šampaňského. Natáhl ruku a svůdnýma očima mne vyzval, ať se k němu přidám.

Vana byla akorát tak široká pro nás dva a vůně bylin regenerovala smysly, zatím co je šampaňské otupovalo. Přidala jsem proudu vody na horkosti, až se na zrcadle začala srážet pára. Konečně jsme byli sami mimo domov bez naší dvouleté antikoncepce. Z části omámená jsem se položila miláčkovi na ochlupenou hruď, nebylo kam spěchat. Měli jsme před sebou celých čtyřicet minut vyhrazeného limitu.

Ale jen deset minut v tak proklatě horké vodě bylo martyrium. Leželi jsme přes sebe a lapali po dechu jako ryby na suchu. Koupel jsme ukončili dříve a schváceně se z ní vyhrabali. Já si dala ledovou sprchu, manžel oblékl džínsy a svetr a chvátal odtamtud pryč.

Ale v chodbách nebyl o nic čerstvější vzduch, všude horko a vlhko. Tu se manžel opřel o zeď a jako chameleon se přizpůsoboval jejímu nátěru.

„Je ti dobře?“ hučím do něj, ale on se mi vzdaloval. Položila jsem ho na zem, hlavu podložila batohem. Hbitě jsem vstala, abych mu nadzvedla nohy. To se hlava zamotala mně, jelikož trpím nízkým tlakem. Super, teď se svalím i já a budem tu ležet jako dva pytle cementu. Napadlo mě. V zájmu záchrany rodiny jsem se musela vzpamatovat, v těchto zapomenutých prostorách by nás dlouhou dobu nikdo nenašel.

Poté, co manžel přišel k sobě, jsem ho odvedla na blízkou židli, abych mohla přivolat obsluhu. Proběhla jsem uličkami, párkrát zabloudila, ale nakonec dorazila k baru, za nímž stál pán v bílém plášti. V kostce jsem mu vysvětlila, co se stalo, on duchapřítomně napustil sklenici vody a následoval mne.

Když jsme procházeli místností se saunou, naproti níž na lehátku relaxoval mladý muž, pán byl připraven chrstnout vodu na něj. Ten se s hrůzou v očích dušoval, že neplánuje omdlít a že jen odpočívá.

Pán v bílém plášti se již o manžela postaral. Chytl to mé párátko pod křídlo a zavedl k oknu. Poté mu na baru podal hořčík v šumivé tabletě, z něhož jsem i já usrkla. Manžel byl při vědomí, ale pořád to nebyl on. Chytl ho tedy pán podruhé a vyvedl do zahrady hotelu.

Černočernou tmu rozbíjely tlumené lampy a slabé mrholení. Pán v bílém plášti vedl za rámě mého schváceného muže, bosého, bez známky příčetnosti ve tváři. Scéna vystřižená jako z dokumentu o ústavu pro psychicky narušené jedince. Ale chovanec brzy přišel k sobě.

Alkohol, svíčky a bylinková vana mohou být vskutku zpestřením romantického víkendu.